V naší sérii zpovídáme osobnosti současné pražské (nejen) módní scény, jejichž styl a vášeň pro vintage je pro nás autentickou inspirací.
Kristina Jančar je editorka módního magazínu Top Fashion, která žije v Praze - ale skrze cesty i tak trochu po celém světě. I když její kroky v ikonických lodičkách prošly už kus zeměkoule, její minimalistický cit pro módu stojí naopak na pevných základech. Ty s lehkostí obohacuje o vintage poklady a díky hlubokému přehledu o současné scéně i historii se i v záplavě trendů drží svých signature kombinací.
Její Instagram je pak kapitola sama pro sebe – dokonale kurátorovaný, plný inspirace a přitom z něj pořád silně vyzařuje její osobitost a nadhled. Najdete tam estetiku připomínající romantický historický film, momenty ze života se svým dvounohým i čtyřnohým parťákem po boku, ale i autentický, neokázalý pohled na každodennost.
A právě lidskost, upřímnost a milý přístup jsou to, co na ní vnímáme jako nejcennější – hodnoty, které v módním prostředí rozhodně nejsou samozřejmostí. O to víc si jich na Kristi vážíme.
Svůj styl bych popsala jako…
Riskuji, že to bude znít jako klišé, ale asi minimalistický. Dřív jsem víc snila a experimentovala, zatímco v posledních letech se můj šatník přirozeně posunul k praktičnosti a větší preciznosti ve výběru. Před Prahou jsem žila v Miláně a s energií toho města se na mě postupně nalepila i určitá míra extravagance, která se ale po přesunu do Prahy pomalu vytratila. Zajímavé střihy, krásné – i když často nepohodlné – boty nebo art-deco doplňky miluji pořád, jen už je spolu tolik nekombinuji. Možná je to věkem, prostředím, nebo jsem jednoduše dospěla k větší střídmosti, ale čím dál víc cítím potřebu zjednodušovat. K oblečení dnes přistupuji podobně jako k nábytku – chci, aby vydrželo co nejdéle, bylo z kvalitních materiálů a mělo co nejlepší střih.
Moje první setkání s vintage…
Moje první setkání s vintage mám absolutně spojeno se svými kamarádkami, které všechny milují vintage stejně jako já. Dnes nakupuji z druhé ruky převážně online nebo v pár vybraných curated obchodech, ale před deseti lety bylo víkendové prohledávání second-handů a vintage marketů naší oblíbenou aktivitou. Moje sousedky, italské důchodkyně, vyrážely v neděli dopoledne do kostela a my zároveň s nimi na vintage trhy. Dnes už by mě to množství oblečení unavovalo. Myslím, že mým úplně prvním vintage úlovkem byla hranatá tmavě hnědá kožená kabelka se vzorem krajty. Dodnes mě uprostřed noci přepadají výčitky, že nevím, kde je.
Jako módní vzor vnímám…
Ženy v mém životě, které se znají, jsou věrné svému stylu a nepodléhají příliš trendům. Z lidí, které neznám, je to například Sade, Kate Moss nebo Sofia Coppola. Mám nutkání zmínit i CBK, jejíž styl se mnou dlouhodobě rezonoval, ale trochu mě bolí oči, když vidím, jak trendy jsou teď jeho karikatury. Předpokládám ale, že to zase rychle přejde. Ze současnosti bych za definitivní módní ikony označila Olsen twins, což nikoho nepřekvapí – nebo Zoë Kravitz. Je to jedna z mála celebrit, která na mě nepůsobí jako produkt.
Nejlepší vintage úlovek mého života…
Cokoliv Prada z 90. let. Všechno jsou to věci, ke kterým se roky opakovaně vracím.
Za nejvíc inspirativní módní éru považuji…
Za nejvíc inspirativní považuji například 30. léta nebo začátek 19. století, ale v běžném životě můj šatník definitivně připomíná 90. léta.
Nejraději voním…
Jako zelený čaj, máta, vetiver a kadidlo. Většina mých parfémů obsahuje kombinaci několika z nich, ale ten dokonalý, který je stoprocentně já, budu asi hledat navždy. Na sladké tóny mám až fyzicky negativní reakci, což moje hledání značně ztěžuje.
Profesní vzor mám v…
Profesní vzor je pro mě komplikované téma. V posledních letech z různých důvodů měním své představy o ambicích a osobách, ke kterým vzhlížím. Zatím mi moje aktuální pracovní role sedí nejvíc ze všech desítek těch, které jsem měla doposud, ale stále nedokážu říct, že ve finále neskončím u něčeho úplně jiného. Snažím se příliš neidentifikovat se svými vlastními vnitřními rigidními představami o tom, co znamená úspěch. Po tom všem ale musím říct, že obě šéfredaktorky, pod kterými jsem měla možnost v Praze pracovat (ve Vogue a Top Fashion), mě neuvěřitelně inspirovaly a každá z nich mě svým způsobem naučila úplně jiné věci. V Itálii mi všichni moji nadřízení spíš připomněli, že život není potřeba brát příliš vážně a že stejně důležité jako výsledek je to, co si dnes dáme k obědu.
Z designu se nejradši obklopuji…
Přírodními materiály. Dřevo, len, bavlna, kov a keramika. Inklinuji k měkkosti a kontrastu s ní. V designu zároveň potřebuji historický kontext. Moderní interiéry a stavby mi připomínají hotelový pokoj, ne domov. Na béžovou sterilitu jsem příliš sentimentální.
Nejoblíbenější kousek mého šatníku…
Asi můj zásnubní prsten. Nikdo mi nevěřil, že jsem ho nevybírala já, ale o žádosti o ruku jsem neměla ani tušení. Není to typický prsten s velkým kamenem uprostřed. Má diamant na boku a nedokončený obvod, což mi můj manžel popsal jako závazek bez ztráty pocitu svobody. Proto při pohledu na něj nemám pocit, že navenek křičí, že jsem vdaná, a přitom je mou každodenní součástí.
Energii dobíjím…
Buď o samotě nebo v úzkém kruhu přátel u sklenky vína. Potom ale nutně následuje ten moment samoty.
Ze současných módních brandů mě baví…
Konstantami jsou The Row a Khaite. Střídavě se k nim přidávají novější značky jako Colleen Allen, Nour Hammour, Christen nebo Juju Vera.
Destinace mého srdce je…
Města, která dýchají historií. Bonusové body jsou za kvalitní galerie a flagship stores mých oblíbených značek. Milán, Paříž, Londýn a New York mi už asi budou zvyšovat tep navždy.
Nejvíc „já“ se cítím, když mám na sobě…
Kašmírový svetr, dobře padnoucí kalhoty a boty The Row. Jsou velkou investicí, ale lepší jsem zatím neviděla. Mám štěstí, že s mojí podprůměrnou velikostí je oblečení i boty často ve slevách jako poslední kusy. Vlastně si nepamatuji, kdy jsem si naposledy něco koupila za plnou cenu.
Jednou si rozhodně pořídím…
Více úložného prostoru. Moje štěstí zatím spočívá v tom, kolik malých bot se vejde do jedné zásuvky.
Móda je pro mě spíš brnění, hra, nebo jazyk?
Kombinace. Brnění se snažím rozpouštět, momentálně převládá jazyk a do budoucna bych chtěla opět víc zažívat pocit hry.
Co o mně lidé často tipnou podle toho, jak se oblékám – a je to pravda?
Netuším. Možná mi to řeknete vy?
Je nějaký trend, který jsem nenáviděla – a teď ho miluju?
Je jich dost, ráda sama sobě protiřečím. Například legíny nebo přiznané ponožky. Další není vyloženě trend, který bych nenáviděla, ale kdysi jsem na sobě nesnesla výrazné šperky.
Kristinu jsme pozvali přímo k nám do Lula Vintage Prague., aby osobně vybrala své favority. Ty pak s přirozenou lehkostí proměnila v osobité outfity.
Text: Magdaléna Čevelová
Foto: Filip Koutný