Naše série zaměřená na osobnosti, jejichž nejen styl, ale i životní příběhy nás oslovují. Inspirují nás svým oblékáním, přístupem k životu a odvahou dělat věci po svém. Nadčasové ikony, které nikdy nepodléhaly trendům, a přesto je mnohdy mimoděk utvářejí.
Betty Catroux se narodila v roce 1945 v Rio de Janeiru, ale vyrůstala v Paříži – v prostředí privilegia, estetiky a kulturní otevřenosti. Už od mládí působila jinak: vysoká, velmi štíhlá, s platinově blond vlasy a androgynní siluetou, která se vymykala dobovým představám o ženskosti. V šestnácti letech se díky kontaktům své matky setkala s Coco Chanel a krátce pro ni i pracovala jako modelka. Brzy však odešla – svět módy ji přitahoval, ale nechtěla být jeho objektem. Chtěla zůstat svobodná.
Zásadní moment přišel v roce 1967, kdy se v pařížském klubu Chez Régine seznámila s návrhářem Yves Saint Laurent. Okamžitě mezi nimi vzniklo silné pouto – estetické, intelektuální i emocionální. Saint Laurent v ní našel svou „ženskou dvojnici“: sdíleli podobnou fyziognomii, křehkost i citlivost. Betty se stala jeho múzou, zrcadlem i nejbližší důvěrnicí. Nikdy pro něj oficiálně nepracovala, ale byla přítomna všemu podstatnému – od přehlídek po soukromé pobyty v Marrákeši. Jejich vztah nebyl milostný v tradičním smyslu, ale hluboce osudový.
Betty už před setkáním se Saint Laurentem tíhla k pánskému šatníku. Džíny, pánská saka, rovné kalhoty, kožené bundy – oblečení pro ni bylo nástrojem sebevyjádření. Právě v tom spočívala její revolučnost. Zatímco jiné ženy zdůrazňovaly křivky, ona pracovala s linií, postojem a gestem. Její androgynie nebyla pózou, ale přirozeností. Říkala, že se necítí ani jako muž, ani jako žena – ale že se cítí nejsvůdněji právě v mužském oblečení.
Klíčovým prvkem jejího stylu se stal smoking. Když Saint Laurent v roce 1966 představil ženskou verzi ikonického Le Smoking, Betty jej přijala jako druhou kůži. Nosila ho bez halenky, bez šperků, bez jakéhokoli zdobení. Čistá silueta, ostrý střih, nahá kůže pod sakem. Minimalismus, který působil radikálně i smyslně zároveň. V jejím podání se smoking nestal trendem, ale postojem – symbolem ženské autonomie a rovnosti.
Její šatník tvořily desítky modelů z haute couture i ready-to-wear linií Saint Laurent. Safari bundy, overaly, úzké kalhoty, černé roláky, kožené kabáty. Vše nosila s nenuceností, jako by oblečení bylo jen přirozeným prodloužením její osobnosti. Nikdy nepůsobila oblečená na sílu. Spíš jako někdo, kdo si obléká uniformu vlastní identity. Její silueta se stala vizuálním ztělesněním estetiky domu Saint Laurent.
Betty byla pevnou součástí pařížské noční scény 70. let. Pohybovala se mezi umělci, designéry a intelektuály, v prostředí, kde dominovala kreativita – a právě tato zkušenost se otiskla i do její estetiky. V jejím stylu se objevovalo napětí a jistá neuchopitelná ambivalence. Nepůsobila okázale. Působila silně a odhodlaně. Fotografovali ji například Helmut Newton nebo Steven Meisel, kteří dokázali zachytit její syrovou eleganci i smyslnost.
Proč je pro nás Betty Catroux inspirací? Protože zosobňuje myšlenku, že styl není o dekoru, ale o identitě. O odvaze vybrat si jednoduchost. O schopnosti nosit stejné siluety desetiletí a nikdy nepůsobit zastarale. Je inspirací pro ženy, které hledají sílu v minimalismu a svobodu v pánském střihu. Betty není módní ikonou v tradičním slova smyslu. Je archetypem. Důkazem, že největší styl vzniká tehdy, když se přestaneme snažit být podle očekávání druhých – a začneme být autentičtí podle sebe.
Připravila: Magdaléna Čevelová